FF-Jaci rodice, takove deti

Jací rodiče, takové děti (1) 7.část

20. ledna 2009 v 14:55
"Proč ses s ním rozešla?" zeptala se Kate téměř hystericky.
"Protože na náš vztah nezbýval čas. Od tý doby co jsme se vrátili, to šlo od desíti k pěti."
"Temperance! Sakra! Booth tě miluje a ty miluješ jeho, tak proč?"
"Jsme především parťáci a to co stalo o tom víkendu pře čtrnácti dny, byl prostě jen románek, nic víc."
"A on s rozchodem souhlasil?"
"Jo, a ani se nesnažil protestovat, souhlasil se mnou, že je to tak nejlepší a ani mě nepolíbil, než odešel pro papíry na FBI."
"Já vás dva nechápu. Čtyři roky se sbližujete a pak se dostanete do fáze, kdy jste spolu i jinak než jako přátelé a nevydržíte to víc než čtrnáct dnů?" Kate už křičela.
"Buď tak laskavá a nekřič na mě. Matka jsem tu z nás dvou já!" vyhrkla Tempy.
"Matka, která nemá špetku rozumu!" vykřikla Kate. "Sakra Tempy, když už tě potká štěstí, tak proč ho zahazuješ?!"
Na tohle Tempy už neměla odpověď.

Jací rodiče, takové děti (1) 6.část

10. ledna 2009 v 14:21
"Promiň," odtáhl se.
"Za co?" pousmála se a spolkla svoji půlku pomeranče.
"Za…no…za…"
"Za tohle?" přitáhla se k němu Tempy a začala ho líbat. Seeley ji začal polibky oplácet a spolu spadli zpátky do postele.
"Bože, Kůstko, jsi tak dokonalá," zašeptal.
"Hej! Tohle bych netvrdila!" sykla.
"Ale ano," pohladil ji po odhaleném stehně. Pomalu jel rukou až nahoru, přes boky, přes pas, pak přejel přes pravou ruku až k tváři. Tempy se mu podívala do očí a nechala se od něj políbit.
"Ach, Boothe, totálně jsem ti propadla," zašeptala.
"Pšt," zašeptal Booth a vjel jí rukou pod noční košilku.
"Ne, můžou přijít děti!" chtěla ho zarazit, ale Booth se jen usmál.
"Maličkost," zvedl se, zamknul dveře a pak se vrátil.
"Ty jsi hrozný!" nechala se od něj políbit.
"A proto mě přece máš tak ráda."
"Rovnou řekni, že právě proto tě miluju."
Booth se zarazil. "Opravdu?"
"Naprosto, smrtelně vážně," zašeptala.
"Kůstko," zašeptal, "taky tě miluju." Pak se k ní naklonil a začal ji líbat. Znovu ji vjel rukou pod noční košili a přetáhl jí ji přes hlavu. Ona mu rozepnula košili a nakonec spolu prožili něco úžasného a krásného, něco, co se oběma strašně moc líbilo.

Jací rodiče, takové děti (1) 5

23. prosince 2008 v 11:28
Velmi sa ospravedlňujem ale včera mi nejak ušlo, že treba niečo zverejniť..:D pardon:)

"Proč?" zeptala se Kate.
"Nevím. Protože jsem zazmatkovala."
"Tak za ním jdi a omluv se mu."
"Myslíš?"
"No tak! Nekažte nám víkend, udobřete se."
"Dobře," vzdychla Tempy a vydala se hledat Bootha.
"Hledáš mě?" ozvalo se na schodech.
"Ano," udělala k němu dva kroky a posadila se na schody vedle něho.
"Já se ti…"
"Ne, já se strašně omlouvám. Neměla jsem ti vrazit facku, měla jsem udělat něco jinýho."
"Aspoň vím, co ke mně cítíš."
"A co k tobě podle tebe cítím?"
"Nenáv…" Dál to nedořekl, protože ho Tempy políbila. Přitiskla své rty na jeho a ruce ovinula kolem jeho krku.
"Tohle jsem měla udělat, a ne ti jednu vrazit!"
"A já tě neměl líbat."
"Ale ano, měl," vytáhla se k němu na klín. Booth ji pevně objal a začal ji líbat ještě vášnivěji.
"Tati, Kůstko!" vyběhl ven Parker. "Kate mě lechtá!" Ale to za ním vyběhla i Kate. Když uviděla Seeleyho a Tempy, tak se zarazila. Oba se od sebe rychle odtrhli a začali se smát.
"Pomoc! Potřebuju pomoc! Kate mě chce zlechtat!" vyjekl Parker, když ho Kate znovu chytila a začala lechtat v pase. Společně vběhli do domu a Tempy s Boothem se rozběhli za nimi.
"Polštářová bitva!" hodila Kate po dospělých polštář z pohovky a společně s Parkerem se skrčili za pohovku.
"Vy jste…!" vyhrkla Tempy a skrčila se za křeslo. Booth popadl druhý polštář a hodil ho po Kate.
Dobře se bavili, ale nakonec byl čas jít spát. Tempy zamířila unavená do ložnice a Booth šel uložit děti. Když se vrátil, tak se musel pousmát. Tempy ležela na zádech a zírala do stropu.
"Copak je?" zeptal se Booth.
"Bolí mě celé tělo, jsem strašně unavená," převalila se na břicho.
"Tak počkej," Booth si sednul k ní na postel a položil ruce Tempy na záda.
"Mmm," zavřela oči. Booth jí masíroval nejdřív krk, pak sjel pomalu dolů.
"Jsi napjatá, uvolni se trochu," zašeptal a sklonil se k ní. K rukám se přidali i rty, které klouzaly po jejích zádech, když jí vyhrnul triko.
"No tak!" Tempy se začala smát. Bylo jí to strašně příjemné a nechtěla, aby přestal. Booth pokračoval, až nakonec zjistil, že usnula.

FF by Misha -Jací rodiče, takové děti 4

14. prosince 2008 v 20:43
"Tak dámy a pane, vystupovat. Jsme na místě. Krásná chatka u moře, na víkend, jen pro nás."
"To jsi nemusel, Boothe."
"Musel," kývl. "Děcka, jděte si to tady prozkoumat, já jdu s Kůstkou na pláž."
"Co chystáš?" zeptala se Tempy.
"Uvidíš," odvedl ji na pláž.
"Kate není ani trochu jako její otec, a není ani trochu jako já."
"Tak to teda ne. Je úplně stejná jako ty."
"Není."
"Je!" usmál se Booth a sundal si boty. Nechal je na pláži a vlezl po kolena do chladivé vody. "Pojď sem," naznačil jí rukou, aby šla k němu. Tempy si sundala boty a vydala se k Boothovi.
"Pozor, tady je ostrý kámen," zarazil ji, a než se stačila vzpamatovat, už ji držel v náručí.
"Co to děláš?" vyjekla.
"Zachránil jsem tě před úrazem."
"Ale teď už mě můžeš pustit, ne?"

FF by Misha -Jací rodiče, takové děti 3

7. prosince 2008 v 18:00
"Takže, ty máš 15letou dceru a nic jsi mi neřekla?"
"Promiň," sklopila Tempy pohled. "Neměl o tom vědět ani Booth, ale prostě jsem se před ním jednou podřekla."
"Fajn!" odsekla Angela.
"A o víkendu jedeme pryč, Booth nás někam unáší," usmála se Tempy.
"Ještě mi řekni, že jste se ty a Booth dali dohromady, a já si budu připadat jako v jiný realitě!"
"Angie, promiň, že jsem ti nic neřekla, do rána jsem ani nevěděla, že ji Booth našel."
"Fajn, fajn, koukám, že vy máte svoje problémy, tak já jdu," zvedla se Angela.
"Angelo…,"pokusil se ji zastavit Booth.
"Ne! Vy dva máte co řešit i bez mých problémů," bouchla dveřmi a odešla. Tempy do očí vhrkly slzy.
"Proč se tak naštvala?" vzhlédla k Boothovi.
"Nevím, Angela mi nepřijde jako typ ženský, který se jen tak naštve. Asi je toho na ní moc."
"Asi ano," vzdychla Tempy a postavila se.
"Počkej," zastoupil jí Booth cestu.
"Co je?"
"Bude to v pohodě," objal ji.
"Doufám," zašeptala. Pak si uvědomila, že Booth ji zase objímá, po druhý za jeden den. Cítila vůni jeho kolínské, žár jeho těla, ale musela odolat, kdyby neodolala, musela by ho políbit, a na to nebyl ten pravý čas. A ona pochybovala, že někdy bude. Musela se přemáhat, ale nepustila ho, byla skrytá v jeho náručí a to jí stačilo.
"No…nerada vás ruším, ale už je pozdě, a já se dneska ještě musím vrátit," vyrušila je Kate.
"Jasně, odvezu tě, Kůstko, pohlídáš Parkera?"
"Beze všeho,"usmála se a rozloučila se s Kate.

FF by Misha -Jací rodiče, takové děti 2

30. listopadu 2008 v 18:00
Booth přijel načas. Spolu s Parkerem vyšli po schodech až do Tempyna bytu a zaťukali. Tempy otevřela jen v županu s ručníkem na hlavě. Měla nalakované nehty jak na rukou, tak na nohou. V ruce držela sušenku.
"Můžeme dál?" zeptal se Booth.
"Jasně," usmála se Tempy. "Kate, jsou tu kluci, pojď se seznámit s Parkerem!"
"Kůstko, musím s tebou mluvit," odvedl ji Booth stranou.
"Ano?"
"Napadlo mě, co jet společně příští víkend pryč? Jen na víkend."
"My dva a děti?"
"Ano," usmál se.
"Nevím, budu si to muset rozmyslet…," otočila se k odchodu. Pak se otočila a vrátila se. "Rozmyšleno, beru, kdy jedeme?"
"Kůstko, ty jsi číslo!" usmál se a objal ji kolem pasu. Ani nevěděl, co to dělá, ale cítil, že to udělat musí. Jeho ruce se zabořily do županu, cítil Tempyny boky, žár jejího těla, udělal krok k ní.
"O co se snažíš?" vydechla.
"Jen ti být zase o něco blíž," chtěl udělat další krok směrem k ní, ale škobrtl a spadl spolu s Tempy k ní na postel. Když se vzpamatovali, tak se začali smát a to přilákalo Kate a Parkera. Společně skočili do postele k Boothovi a Kůstce.
"Tak vy takhle!" vyjekla Tempy, když se na ní všichni tři vrhli a začali ji lechtat. Chvíli se jen tak váleli na posteli a pak se děti zvedli a šli se koukat na televizi. Booth a Tempy zůstali sami, zase…
"Tak, pomůžeš mi sbalit?" zeptala se Tempy.
"Od toho jsem tady," usmál se a zvedl se. Pomohl na nohy i Tempy a pak se dali do balení.

"Takže, ty budeš spát s tátou a já ve svým pokoji a Kate v pokoji pro hosty," ujal se slova Parker. Všichni se usmáli, ale souhlasili s ním. Tempy se najednou ozval mobil. Zvedla ho.
"Ahoj, tady Angela," ozvalo se uplakaně.
"Co se děje?" zeptala se s obavami v hlase.
"Pohádali jsme se s Hodginsem, můžu přijet?"
"To víš, že jo, jsem u Bootha."
"Co děláš u Bootha?"
"Dočasně bydlím."
"Ale…proč?"
"Pomůže mi s výchovou mé dcery!"
"Ty jsi těhotná?"
"Byla jsem."
"Kdy jsi rodila?"
"Před patnácti lety."
"Já už nic nechápu," posteskla si Angela.
"Přijeď k Boothovi, všechno ti vysvětlím."
"Dobře," přikývla Angela, zavěsila a vyrazila k Boothovi do bytu.

FF by Misha -Jací rodiče, takové děti 1

23. listopadu 2008 v 18:00
Je tu nová poviedka od Mishy. Jej poviedky určite dobre poznáte a viete, že všetky sú naozaj nádherné, ale táto je niečim výnimočná (nemôžem povedať prečo...nato prídete sami;)) Ak všetko pôjde tak ako má táto poviedka nás bude spravádzať pekne dlho, samozrejme ak sa vám bude páčiť(o čom nepochybujem). Tak a teraz už samotná poviedka:).....

"Kůstko, něco pro tebe mám, teda spíš někoho," přišel Booth do kanceláře doktorky Brennanové.
"Co zas?" neměla náladu se s ním vybavovat. Bylo jí špatně. Bolela ji hlava a těšila se do postele.
"Prosím," usmál se Booth a vytáhl zpoza sloupu nějakou holku. "Představuju ti Kate Brennanovou, tvou dceru."
Tempy zalapala po dechu. Před ní stála 15letá dívka, která se až moc podobala Temperance. "Jednou jsi mi říkala, že máš dceru, tak jsem zapátral."
"Boothe…," vydechla.
"Já radši zmizím, až se vzpamatuje, bude mě chtít zabít, zatím," usmál se Booth na Kate, ale pozdě.
"Boothe! Do laborky! Okamžitě!" vykřikla.
"Pozdě," ušklíbla se Kate.
"Když tak mě zachraň," sykl směrem ke Kate a vydal se za Tempy.
"Co to má znamenat?" vykřikla.
"Byla v dětském domově, byla na tom hůř než ty, tak jsem ji našel a přivedl. Pomůžu ti s ní…"
"Já nemám čas vychovávat dítě! Já neumím vychovávat dítě…já budu potřebovat pomoc…," do očí jí vhrkly slzy.
"No tak," objal ji.
"Nech mě!" vykřikla hystericky.
"Kůstko, proč?"
"Ty nevíš, co byl její táta za parchanta! Kdykoli se na ní podívám, vidím jeho!"
"Kůstko, já, kdykoli se na ní podívám, nevidím toho hajzla, vidím tebe," konečně se od něj nechala obejmout.
"Já ji nezvládnu sama," zašeptala.
"Mám nápad, mám Parkera, na hodně, hodně dlouho, Rebecca se odstěhovala, tak co kdybys ty a Kate bydlely s námi?"
"Ne, nechci tě otravovat," utřela si tváře.
"Ty mě neotravuješ, nikdy," zašeptal. "Večer ti přijdeme pomoc sbalit."
"Tak jo, díky," pousmála se.
"A nebreč," zašeptal.
"Fajn," naposledy vdechla vůni jeho kolínské a vydali se zpět.
"Koukám, že žiješ," usmála se Kate.
"Jo, nakonec z toho bylo místo krveprolití dojemná scéna," usmála se Tempy. První věta, kterou řekla své dceři.
"Jsem Kate," přikývla ta mladší Brennanová a podala starší Brennanové ruku. Starší Brennanová ruku přijala a s úsměvem ji pozvala na oběd, aby se lépe poznaly.
"Já mám něco v kanceláři. V pět se pro tebe stavím, a přestěhujeme tě k nám, a zítra Kate, dobře?" zeptal se Booth.
"Dobře," usmála se Tempy a pak se vydala s Kate na oběd.

 
 

Reklama